Hapkido
Hapkidó Umění sebeobrany "hapkido" vzniklo před více než 1000 lety v Koreji z hnutí Hwarang ("Výkvět mládeže"). Korejské slabiky znamenají: hap - harmonie, ki - síla, do - cesta. Pohyby jsou při hapkidu oblé, harmonické a přirozené. Pro útok a obranu se učí techniky porazů, pák, pěstí a nohou. Techniky rukou (kwon) se vyvinuly na jihu Koreje, zatímco techniky nohou (tchegjon) pocházejí převážně ze severních oblastí. Vedle tréninku sebeobrany se učí i meditativní cvičení, aby byl "duch uveden do souladu s tělem". Ještě dnes posílá mnoho korejských rodin své děti do klášterů, aby se tam naučily umění hapkida. Hapkido je vhodné pro každého ( i pro starší lidi). Učitelé hapkida v Koreji často bývají současně léčiteli. Při hapkidu se učí speciální technika dýchání, která složí ke koncentraci síly. Hapkido se vyvíjelo v průběhu staletí a dnes sestává ze tří částí: 1. Bránění rukama a pěstmi, bránění nohama a metody obrany se zbraní. 2. Obrané techniky, které spočívají na principu kruhu hapkido, to znamená síla proti ní působící síla, se doplňují a vytvářejí kruh. 3. Útočné metody, které spočívají na principu proudu řeky hapkido. To znamená, že vlastní síla je před akcí nadržena jako řeka a následující útok se potom podobá vypuštění masy vody. Při hapkidu se používají kopy nohou a skoky, údery pěstmi, úchopy, porazy a další techniky sebeobrany. Jako příklad techniky nohou lze uvést "pakkataričchagi" (-vně/noha/kop). Úhybem do strany se vyhneme soupeři, váhu přeneseme na přední nohu a zadní nohou bleskově opíšeme půlkruh k hlavě soupeře. Při tomto sportu se také provádí test rozbití předmětu úderem a učí se technikám zbraní, např. "krátké a dlouhé holi". Protože je hapkido uměním sebeobrany, nepěstují se v Koreji žádné zápasy. V Evropě a v Americe však byly zavedeny soutěže, při kterých účastníci předvedou určitý počet technik sebeobrany, kterou odpovídají žákovskému či případně mistrovskému stupni. Zkušební komise je hodnotí bodovým systémem. Existuje devět stupňů zvaných kup a deset danů.