Capeira
Capoeira Boj, sport, tanec, akrobacie, hra, zábava nebo výraz těla - přibližně takový popis volí mistr capoeiry, když mluví o svém brazilském bojovém sportu. Kdo se na capoeiru dívá, rychle pochopí, proč je popis tohoto neobvyklého sportu tak rozmanitý. Capoeira je směsice bojového sportu a rytmického pohybu. Byla vytvořena asi před 400 lety jako výraz odporu a obrany černými otroky, kteří pracovali na plantážích cukrové třtiny. Její původ je odvozován od "mucope" (válečný tanec, který v Angole při rituálech plodnosti předváděli mladí muži). Základní prvky capoeiry jsou bojové techniky, hudba (chula) a rytmický pohyb. Krokem "ginga" se dva borci pohybují v rytmu berimbau (africký smyčcový nástroj), konžských bubnů a tamburíny s rolničkami. Oba zápasníci jsou v neustálém pohybu. Soupeř není uchopen. Ginga je kolébavý krok (zároveň rytmus zápasu), který se podřizuje rytmu hudby. Každý borec má svůj vlastní rytmus. V rytmu ginga se provádějí bojové techniky a akrobatické pohyby. Při tom je těžké rozlišit, zda se jedná o tanec nebo o boj. Capoeira se vyznačuje uvolněností a lehkostí. Jako bojová praktika je efektivní. Pohyby se učí v "sequéncia básica" a v "jogo", kontrolovaném cvičení boji (portugalsky - hra). Útočné techniky mají názvy plné fantazie jako "rabo de arraia" (ocas rejnoka) nebo "martelo" (kladivo) a jsou doplňovány technikami obrany jako "negativa" (první technikám, které se člověk ve škole capoeiry naučí) a "resistencia". Protože otrokům po práci na polích často svazovali ruce řetězy, trénovali za účelem obrany především dolní končetiny. Proto se capoeira dodnes soustředí především na dolní končetiny, ačkoliv v průběhu několikasetletého vývoje tohoto "bojového tance" k nim přibylo také mnoho technik rukou. Capoeristé nosí bílé kalhoty (oděv musí umožňovat vysoké kopy nohou) a bílé košile s krátkými rukávy. Stupeň jejich technické zdatnosti lze vyčíst z barvy šňůry, kterou mají uvázanou okolo břicha. Symbolizuje řetězy, které kdysi nosili otroci. Pro zápasy je zapotřebí pole o 10 x 12 m, ve kterém se nachází vlastní ring (roda). Vstup do kruhu o průměru 3 m znamená přijmutí boje. Rychlostí, která bere dech, tanečníci (příp. bojovníci) cvičí okolo vlastní osy, vymršťují nohy k hlavě, k trupu nebo k nohám soupeře a odrážejí se rukama od země. Bleskové útočné pohyby, uhýbavé manévry a protiútoky se navzájem střídají. Zápasníci se dostávají do jistého druhu transu a jsou ve stálém pohybu. Jeden zápas trvá dvě minuty. Dostane-li zápasník svého soupeře třikrát na zem nebo ho vytlačí z kruhu, vyhrál zápas. K.o je povolen! Zvítězit lze také hodnocením rozhodčího. Přihlížející borci doprovázejí rytmus hudebních nástrojů tleskáním a zpívají staré písně černochů, které vypráví o těžké práci na plantážích, o boji proti útlaku nebo o Zumbim, "králi otroků". Nejstarší styl capoeiry, cepoeira de Angola, se vyznačuje hlubokými pohyby na zemi. Z něho se později vyvinul nový styl "capoeira regional", vedle těchto klasických stylů existují v Brazílie ještě mnohé další školy. Rio de Janeiro, Salvador, recife se staly centry cepoeiry a každoročně si při mistrovství konkurují. Capoeira není sportem a hrou, ale je součástí brazilské kultury a má proto zvláště pro barevné obyvatelstvo velký význam. Zájem o ni však vzrůstá i mezi bílou populací Brazílie. Nepěstuje se už výlučně na "morros" (chudinské čtvrti velkoměst), nýbrž i v "lepších" čtvrtích. Nové přívržence nachází i mimo Brazílii (zvláště USA), bývá však částečně kombinována s dalšími bojovými sporty, jako je karate nebo taekwondo (ze kterých byly přejaty techniky rukou a pěstí).