Barmsky Box
Barmský box Tradiční barmský box je starý více než tisíc let. Od svého vzniku prošel jen nepatrnými změnami. Povoleny jsou všechny druhy úderů a kopů (včetně úderů hlavou). V boji zblízka se smí používat i hodů. Boxeři bojují bosi, jejich pěsti jsou omotány pouze bavlněnými bandážemi. V době obsazení Barmy Angličany byla existence barmského boxu ohrožena, neboť nácvik tohoto bojového umění a všechny zápasy byly zpočátku zakázány. Později se však turnajů účastnili dokonce i angličtí guvernéři! Dnes jsou soutěže organizovány většinou během buddhistických svátků. Po sklizni rýže jsou např. zapalovány obrovské hranice. Boxeři přicházejí k ohni a zápasí na udusané zemi, v ringu ohraničeném provazy. Na rozdíl od příbuzných bojových sportů nejsou v barmském boxu známy váhové kategorie. Existují však čtyři výkonnostní třídy. Základem kritérií jednotlivých tříd jsou technická úroveň zápasníků a dosavadní úspěchy v soutěžích. Mladý boxer startuje na začátku své kariéry ve 4. třídě. Dříve boxeři nosili trojcípý pásek (loumčji). Tento zvyk (tak jako tetování na nohou) ale postupně zaniká. S tradičním barmským boxem je neodmyslitelně spjat zahajovací ceremoniál (kato pwe) a orchestr, složený převážně z bicích nástrojů, který hraje během zápasu. Před každým zápasem provádí boxeři za hudebního doprovodu svůj boxerský tanec. Na průběh zápasu dohlížejí dva ringoví a tři další rozhodčí. Zápas trvá tak dlouho, dokud jeden z boxerů není vyřazen K:O nebo zraněním. Při zápasu smějí být použity všechny druhy úderů pěstí a kopy nohou, údery loktem a kopy koleny. Povoleny jsou i údery hlavou a různé porazy/hody. Zakázáno je pouze kousání, tahání za vlasy, údery vedené na genitálie, píchání prsty, údery hranou ruky a útok zezadu. Trénink barmského boxu je obzvlášť tvrdý. V Barmě existují různé druhy turnajů. Obyčejně začínají zápasy boxerů nižších tříd. Nejdůležitější turnaje se konají v Rangúnu. Při vlajkovém turnaji (lekhwei alam pwe) vítězové získávají vlajky různých barev. Každá vlajka je spojena s určitou prémií. "Tasche schou akaunschoum pwe" se účastní jen nejlepší boxeři z různých provincií. Vítěz tohoto turnaje, barmský šampión v boxu obdrží čestný titul "šinschoum" a stane se slavným po celé zemi. Nejslavnějším barmským boxerem byl "Mouju" (Hromová rána). Byl jmenován "králem boxerů", protože se dvanáct let aktivně účastnil soutěží a během let 1960 a 1972 neutrpěl jedinou porážku - což je s ohledem na barmská pravidla boje téměř nemožné.