WU_SHU
Kung-fu/Wu-šu
Ve světě se dnes používá pro druhy čínských bojových umění mnoho názvů. Jeden ze starých systémů zabývající se tělesnou zdatností se jmenoval "čchi-kung". Z tohoto slova podle všeho vzniklo označení "kung-fu" (tvrdá práce), které se v Evropě postupně stalo zastřešujícím pojmem. V samotné Číně jsou však bojová umění označována termínem "wu-shu". "Kung-fu" nezahrnuje pouze bojové umění a péči o tělesnou zdatnost, ale jeho součástí jsou také filozofické a medicínské aspekty. V Číně se stalo národní tradicí. Zdraví a mírnost obyvatelstva byly po dlouhá tisíciletí základem k rozvoji vnitřní síly říše. Číňané usilovali o udržení fyzické kondice rovněž v časech míru, a to předepsanými tanečními pohybovými cvičeními. Cviky měly za úkol utužovat životní sílu a zajistit jednotu těla a ducha. Čínskému obyvatelstvu bylo pěstování takových "tanců" k udržení tělesného zdraví nařízeno již za dob císaře Chuang-ti (3. tisíciletí př. Kr.). Kromě toho Číňané provozovali staré zápasnické umění "tüe-ti". Protože v Číně se všeobecně věří, že cílevědomý pohyb může mít léčivý vliv a utužovat sílu, vyvinuly se rozličné léčebně gymnastické systémy a dechová cvičení. Jeden z těchto systémů rozvinul lékař Chua Tchuo (190-265 po Kr.). Zhruba ve stejné době byl v Číně zaveden vojenský sport "ťiäo-li". Okolo roku 520 přišel do Číny 28 patriarcha indického zen-buddhismu Bódhidharma a zabydlel se v klášteře Šao-lin v provincii Che-nan. Učil šaolinské mnichy tělesným cvičením,